Gruzie – Wine Artisans Chateau

Další vinařství, které jsme navštívili, se nachází v oblasti Kartli, nedaleko města Gori (cca na 2/3 cesty z Kutaisi do Tbilisi), ve střední Gruzii.

Ve slunečném odpoledni jsme po jízdě hrbolatými cestami zastavili před nevábným prkenným plotem,  za kterým se ale skrývalo úchvatné vinařství Wine Artisans Chateau. Zakladatelem vinařství je Andro Barnovi, člověk, který velkou část svého dosavadního života strávil v politice, mimo jiné jako šéf kanceláře prezidenta Gruzie, ale nyní se (dle svých vlastních slov) přiblížil slunci a zemi a v malé vesničce, skoro na samotě, se věnuje výrobě naturálních vín tradiční metodou v kvevri.

Andro nás provedl svým marani a vysvětlil velmi podrobně, jak se víno v kvevri vyrábí, jaké jsou výhody užití kvevri a na co si dát pozor. Díky „výstavce“ náčiní používaného při práci s kvevri, byla přednáška velmi názorná.

Tradičním náčiním je kartáč z třešňové kůry, jejíž pláty jsou v několik vrstvách na sobě nasazeny na dřevěnou násadu,  který slouží k řádnému vydrbání stěn vyprázdněné kvevri.

Dalším nepostradatelným pomocníkem je velmi hustý válcový „koš“ navázaný opět na násadě, který se ponoří do kvevri, do košíku proteče víno a následně je odtahováno z kvevri. Mimo to nám byly předvedeny tyče s dřevěnými výběžky na míchání a různé misky, síta a cedníky na násadách na vybírání vína či matolin z kvevri.

Andro sice vyrábí vína v kvevri tradičně, na slupkách, bez síry, ale jeho zvědavost mu nedá a ve skleněných poklopech, které pevně a neprodyšně uzavírají kvevri, má koštovací otvory se zátkou a vína průběžně ochutnává. Pro nás to bylo fajn, protože jsme ochutnali  víno ze sklizně 2018, ale sám se přiznal, že je někdy těžké nezpanikařit a neunáhlit se, pokud sledované víno není v nejlepší kondici 🙂

Na konci naší prohlídky dostal Andro zajímavý vinařský dárek.  Je s podivem, že v zemi, kde se víno vyrábí tisíce let neznají takovou věc jako skleněný koštýř! 😮 🙂 Namísto toho používají různé trubky… My jsme měli tu čest být u toho, když do tradičního gruzínského vinařství dorazila „skleněná kultura“ 🙂 Po ochutnávce vín v marani nás na prosluněné terase čekalo vynikající jídlo připravené z místních surovin ve venkovní kuchyni. Chutné jídlo, jantarové víno, slunce, hory okolo a přátelé. Co víc si přát??

Gaumardjos!


A jaká vína jsme vlastně pili? 🙂 Z kvevri jsme měli možnost ochutnat naprosto čerstvé Rkatsiteli 2018 a dvě Rkatsiteli ročníku 2017, která se lišila dobou zrání na slupkách. Dále jsme ochutnali červené Saperavi z oblasti Kashmi, což je vinařský mikroregion asi 20 km od Tbilisi (cca 100km od Wine Artisans). Ze starších ročníků jsme pili vynikající červené Tavkveri 2016 a pro porovnání i Tavkveri 2015 od Androva tatínka. Toto víno zrálo v nerezu, obohaceno o dubové špalíky… No, kvevri je kvevri 🙂

-pav-

Vinice netradičně

Při brouzdání katalogem cestovní kanceláře zaměřené na vinařskou turistiku mě napadlo se podívat, kde všude se dnes vlastně réva pěstuje. A nestačila jsem se divit – čekali byste vinici třeba ve Skandinávii, na Tahiti nebo dokonce na Sahaře?

Sahara Vineyards. Zamalek, Cairo, Egypt

Guía Peňín

Tuto snad nejnehostinnější vinici na světě najdeme v blízkosti Luxoru. Oblast je vystavena extrémním výkyvům denních a nočních teplot při naprosté absenci srážek. Neúrodný písek neposkytuje révě žádné živiny a tak je každý z osázených 600 akrů (přibližně 240 hektarů) potřeba přihnojovat 30 tunami kompostu. Réva je intenzivně zavlažována. Navzdory všem komplikacím prý ale vína z této vinice dosahují vysoké kvality a jsou velmi ceněna. Pokud se chystáte do Egypta, třeba ochutnáte.

Vin de Tahiti. Tahiti, Francouzská Polynésie

Vin the Tahiti

Révu mezi kokosovými palmami můžeme obdivovat v samém srdci jižního Pacifiku na jednom z největších atolů souostroví Tuamotu – Rangiroa. Zdejších 8 hektarů vinic dává ročně vzniknout 40.000 lahví suchých i sladkých bílých a růžových vín. Jejich společným charkteristickým znakem je svěžest.Zavlažování vinic je možné díky vodě z místních studní. Chybějící chladné roční období má podstatný vliv na délku vegetačního cyklu révy. Sklizeň zde probíhá dvakrát ročně – zpravidla v květnu a v prosinci.

Jestli se do Polynésie hned tak nedostanete, nezoufejte, tamní vína nabízejí v ceně okolo 25 eur německé e-shopy.

Lerkekåsa, Norsko

thedrinksbusiness.com

Nejsevernější komerční vinici na světě najdeme v norské vesnici Gvary blízko Telemarku. Oblast vznikla před sty tisíci let táním ledovce a díky tomu je zdejší půda velmi úrodná. Vinice byla založena v roce 2007 a o rok později osazena odrůdou Solaris. Mikroklima údolí v blízkosti jezera Norsjø podporuje v hroznech ovocnost.

Olkiluoto, Finsko

thedrinksbusiness.com

Mikrovinice Olkiluoto se nachází v areálu stejnojmenné jaderné elektrárny. Vzhledem ke své rozloze 0,1 hektaru je komernčně nevýznamná, nicméně geograficky se jedná o nejseverněji položenou vinici vůbec. Jedná se o vinařský experiment, kdy je pro simulaci teplejšího klimatu půda ohřívána přebytky teplé vody z reaktoru. Pěstuje se zde odrůda Zilga, která má krátký vegetační cyklus a je údajně schopná odolávat až  25ti stupňovým mrazům. Roční výnos hroznů dosahuje 850 kg.

-luc-

Zdroj: winerist.com, thedrinksbusiness.com, lonelyplanet.com (náhledový obrázek)

Průvodce vinařskými regiony: Maďarsko

Dnes se virtuálně projdeme Maďarskem.

V oblasti dnešního Maďarska se pěstuje réva již od dob starých Římanů a výtečné sladké Tokajské zde vyráběli dlouho před tím, než vůbec existují první zmínky o věhlasném francouzské Sauternes či německém Rheingau. Maďarská vína byla velmi žádaná i na královských dvorech, Ludvík XV. prohlásil o Tokajském “Vinum regum – rex vinorum” neboli “Víno králů – král vín”.

V období komunismu byla většina produkce vína pod taktovkou státu, který kvalitu obětoval ve prospěch kvantity. V posledních několika dekádách se maďarské vinařství postupně a úspěšně regeneruje.

Maďarsko je velmi zajímavým regionem, a to nejen co se vína týká. O místní vinařství se zajímají i zahraniční investoři, mezi kterými je například přední italské vinařství Antinori vlastnící vinařství Tüzkö, pojišťovací společnost AXA, která investovala do vinařství Disznókü a nebo špičková španělská Vega Sicilia, jež investovala do maďarského vinařství Oremus.

Zdroj: hungarianwines.hu

Tradičních 22 maďarských  vinařských regionů, které jsou součástí několika větších celků – Severního Maďarska, Velké nížiny a Zadunají, bylo před několika lety nahrazeno a rozčleněno do 36 oblastí s chráněným označením původu a 6 oblastí s chráněným zeměpisným označením. Maďarsko je velmi různorodá země a tak má zde každý region svou specifickou směs půdy, klimatu a dokonce i kultury a historie.

V současnosti je v Maďarsku osázeno kolem 65 tisíc hektarů vinic, ze kterých se vyprodukuje přes 3 miliony hektolitrů vína. Téměř 70 % produkce tvoří vína bílá.  Pěstuje se zde hodně odrůd, které jsou specifické pro Maďarsko, ale také odrůdy mezinárodní jako Chardonnay, Rulandské šedé, Merlot, Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc.

Maďarské bílé odrůdy jsou zastoupeny Furmintem, Harslevelű (česky Lipovina) a Juhfrank. Odrůdy Furmint i Harslevelű jsou náchylné k ušlechtilé plísni “botrytis” a jsou tak významné pro výrobu dezertních Tokajských vín. Z Furmintu se vyrábí nejen dezertní vína, ale i velmi dobrá suchá bílá vína se svěží kyselinkou, chutí po jablkách, které s časem a vyzráváním získá medové a oříškové tóny. Další bílou odrůdou je aromatická odrůda Szarga Muskotály nebo Olaszrizling (česky Ryzlink vlašský). Mezi typické modré odrůdy patří Kékfrankos (česky Frankovka), Kékoportó (česky Modrý Portugal), Zweigelt a Kadarka, která je pomalu utupuje mezinárodním odrůdám.

Světově proslulé maďarské víno je bezesporu Tokajské Aszú, o kterém píšu v jednom ze svých předchozích článků zde. Mimo Tokaj se v severovýchodní části Maďarska nachází i další zajímavý region Eger. Eger leží na úpatí hor Bűkk a je proslulý vínem Egri Bikavér alias Býčí krev, které je kupáží několika odrůd. Bohužel Egri Bikavér stále trpí pověstí vín velmi nízké kvality, existují však i výtečné exempláře Egri Bikavér, které vám doma ve sklepě vydrží bez obav 10 let i déle. V oblasti Eger mají zavedenou klasifikaci vín do kategorií Classicus, Superior a Grand Superior dle specifických kritérií, mezi které mimo jiné patří délka macerace na slupkách, doba zrání v dubových sudech, typ a poměr použitých hroznů, atd. Mezi maďarská top vína patří jihomaďarský region Villány. Region Villány je známý plnými červenými víny v bordeaux stylu z Cabernetů Sauvignon a Franc, z Merlotu a Modrého Portugalu. Oproti tomu západomaďarský region Somló sousedící s Rakouskem nabízí výborná plná suchá bílá vína jak z odrůd Juhfrank, tak z Furmintu, Harslevelű a Olaszrizlingu. Vína ze Somló mají vysokou svěží kyselinku, jsou minerální a při výrobě se používají dubové sudy, někdy se proto přirovnává k bílým vínům z Burgundska.

A na závěr malý maďarsko – český slovníček vína 🙂

  • Bor – víno
  • Vörösbor – červené víno
  • Fehérbor – bílé víno
  • Kek – modré
  • Egészégére – na zdraví

 

Egészégére!

-dag-

 

Poznámka: Zdroje: oiv.int a hungarianwinesh.u 

Gruzie – Baia’s Wine

Jak jsem slíbila v minulém díle seriálu o Gruzii, představím vám postupně vinařství, která jsme v Gruzii navštívili.

Ještě před tím se ale zmíním o rozdílech ve výrobě vín v kvevri od západu Gruzie až na východ. Vzhledem ke kvalitě hroznů se v západní Gruzii do kvevri vrací pouze 10-30% třapin, hovoříme o tzv. imeretinské metodě a čím dále na východ se do kvevri dává větší poměr třapin až dorazíte do Kachetie, kde se do kvevri dají všechny třapiny.

My jsme jako první navštívili vinařství 45 km jihovýchodně od Kutaisi, v Meore Obcha. Vinařství je (dle slov naší milé průvodkyně Salome) unikátní v tom, že ho vede žena, navíc mladá žena. Zároveň nám Salome prozradila, že zpočátku (vinařství bylo založeno roku 2015) se jejich vína prodávala hlavně kvůli tomu, ale ve vínech se často objevovaly různé vady. Nicméně vinařka na sobě velmi zapracovala a v současné době může Baia Abuladze wine cellar nabídnout vynikající autentická vína z kvevri.

Naší průvodkyní po tomto malém (tři vinohrady po cca 1ha) vinařství nebyla samotná Baia, ale její mladší sestra Gvantsa. Nejprve jsem si prohlédli vinici, Gvantsa nám vyprávěla o jejich ekologickém přístupu k pěstování révy vinné a svěřila se, že se snaží zapojit i prvky biodynamiky.

Baia’s winery bylo naším prvním vinařstvím v Gruzii a byli jsme proto upřímně překvapeni a dělali „ach“ a „jé“, když jsme poprvé vešli do marani, což je místnost se zakopanými kvevri. Opravdu jsme asi nikdo z nás nečekal, že budeme hodovat a koštovat víno přímo nad zavřenými kvevri plnými vína.

   

Je třeba říci, že přes krátkou dobu existence značky Baia’s Wine se v rodině Abuladze výroba vína praktikuje po několik generací, o čemž svědčí i to, že v jejich marani jsou kvevri staré 75 let.

Výhoda dlouhověkosti kvevri se stane nevýhodou v okamžiku, pokud se někdy zanedbá hygiena a v pórovitých stěnách kvevri se „usadí nežádoucí mikroflora“. Jistou rizikovost uchování vína v kvevri vyřešili v tomto vinařství v poslední sezoně přetažením vína hned po fermentaci z kvevri do nerezových nádob. A do budoucna dojde asi k výměně kvevri.

Gvantsa nám k ochutnání nabídla vedle skvělého gruzínského jídla samozřejmě víno. Měli jsme možnost ochutnat odrůdu Tsolikauri, cuvée Tsolikauri a Tsitska a dále méně častou odrůdu Krakhuna, vše ročník 2017.

Přímo z tanku jsme chutnali čerstvé Tsolikauri ročníku 2018, kde se sourozenci Abuladze rozhodli oproti zdejší tradici nechat víno kvasit na 100% třapin a Gvantsa s úsměvem vzpomínala, jak dědeček se nejprve velmi rozzlobil, ale po ochutnání již neřekl ani „ň“ 🙂 Dalším mladým vínem bylo Sapere 2018, přímo ze sudu, se semínky a neskutečně husté.

Návštěva našeho prvního gruzínského vinařství nás nadchla a držíme vinařství Baia’s wine palce 🙂

Gaumardjos!

-pav-


Poznámka pod čarou: Po cestě Gruzií jsem si uvědomila, že narozdíl od rodin v ČR, hlavně ve městech, kdy si každý člen rodiny chodí do své práce, zde funguje „rodinný podnik“, kde má každý svoje místo. A pokud tím místem je být zajímavou tváří, pro dobro celého podniku, tak se tou tváří stane 🙂  A tak vznikla v mnoho let fungujícím vinařství (vždyť o tradici výroby vína v rodině Abuladze svědčí nejen stáří jejich kvevri, ale i to, že dle slov Gvansti je maminka, nikoli Baia, odbornice na střih révy) značka Baia’s wine 🙂

Začínáme s vínem – kudy do toho

Jedna ze základních pohnutek při založení našeho webu byla, že chceme přiblížit víno ve srozumitelné formě. Pití vína je stále opředeno zbytečnými mýty vzbuzujícími obavy a pochybnosti o sobě samém. Víte, které je nejčastější přání zákazníků v běžných vinotékách? „něco dobrého mi nalejte, já tomu stejně nerozumím…“ a pokud se obsluha do vašeho vkusu trefí, zůstanete dané odrůdě věrni dokud…ji neochutnáte někde jinde a překvapí vás její jiná chuť. Poznáváte se? Není na tom samozřejmě nic špatného, nicméně byla by škoda ochudit se o další vinné zážitky.

„Bílé je na mě moc kyselé (pálí mě po něm žáha) a červené mi nechutná“ – pokud jste opravdu zatím nenašli nic, co by vás na víně zaujalo, není potřeba propadat panice. Ne každý pije kávu nebo pivo a stejně je to i s vínem. Individualita a vlastní dobrý pocit především 🙂

Bílé nebo červené? Naštěstí se nemusíme nijak vymezovat. Preference odrůd vychází z regionálních zvyklostí a u nás obecně převládá vzorec – bílé v létě, červené v zimě. Toto mentální nastavení je pochopitelné – nejsme země s tradiční gastronomickou vinnou kulturou (několikachodová menu párovaná s různými víny); víno si užíváme k posezení s přáteli. Bílé míváme spojeno spíš s létem, červené s chladnějším ročním obdobím. Stejně přirozeně se v létě kloníme k lehkým jídlům a syrové zelenině, zatímco v zimě dáváme přednost hutným a kořeněným pokrmům. Takže bílé nebo červené? Určitě obě – je to jen na vás.

Barva není rozhodující ukazatel (přestože o chuti vína dává mnohé tušit), tím je pouze jeho chuť a samozřejmě vaše chuťové preference.

Pokud si dáváte k jídlu běžně sladkou limonádu, osloví vás pravděpodobně spíš aromatická vína se zbytkovým cukrem (z bílých Muškáty, Pálava, Solaris, Sauvignony a Ryzlinky), z červených pak některá z nově vyšlechtěných odrůd (Neronet, Rubinet, Cabernet Moravia) v polosuché verzi. Vnímání sladkosti je individuální a zatímco někdo má již po první skleničce „unavené patro“ a musí si dát pivo, jiný vydrží u stejného vína celý večer. Nevěřte fámám, že jedině pití suchého vína je cool – ono to s tím cukrem není až tak jednoznačné 😉

Pokud vám některé víno nesedlo, neházejte flintu do žita. Je možné, že nebyla ideální jeho kvalita (zralost hroznů, technologický postup). Zkuste mu dát šanci u jiného vinaře – jeho hrozny dozrávaly na jiné poloze, mohly být sklizeny v jinou dobu a jinak zpracovány. Zklamání se lépe vyhnete co nejpřesnější definicí vašeho přání. U suchého bílého vína to může být třeba nižší kyselinka (pokud bude suché) nebo varianta se zbytkovým cukrem, u červeného pak ovocnost, plnost a méně tříslovin (třísloviny způsobují trpkost na patře).

Na další chuťové komponenty vína se podíváme v některém příštím článku, teď už držím palce při objevování nových vinných obzorů!

-luc-

 

Průvodce vinařskými regiony: Itálie (II.část)

V předchozí části článku jsme se seznámili se značením a klasifikací italských vín. Dnešní cestu Itálií začneme na severozápadě v regionu Piemont a budeme pokračovat směrem na východ přes regiony Trentino – Alto Adige a Veneto. Dále zamíříme přes střed Itálie a regiony Emilia Romagna, Toskánsko, Abruzzo až k Marche. V jižní Itálii se podíváme do regionů Campanie, Puglie a Sicílie. Projdeme si regiony a apelace, ze kterých jsou vína celkem běžně k dostání i u nás.

Mapa vinařských regionů Itálie. Mimo názvy nejpěstovanějších odrůd obsahuje vizuální informaci o tom, zda region produkuje více odrůd bílých či modrých. Zdroj:vinepair.’com

Vybrané regiony severní Itálie: Oblast Piemont (česky “úpatí hory”) má nejvíce DOC (42) a DOCG (17)  z celé Itálie. Je to oblast známá červenými víny založenými na odrůdách Nebbiolo, Barbera a Dolcetto. Vína z Nebbiola (DOCG: Barolo, Barbaresco, Roero) jsou plná, chutnají po višních a červených blumách a voní po fialkách, čaji, tabáku a lékořici. Vína z Nebbiola mají výraznější svěží kyselinku a vysoký obsah taninů, které se zráním pěkně zakulatí. Vína z odrůdy Barbera (DOCG Barbera d’Asti, Barbera d’Alba) chutnají po zralých černých třešních se špetkou černého pepře a sušených bylinek, mají střední tělo, nižší obsah taninů a také vyšší svěží kyselinku. Modrá odrůda Dolcetto má v porovnání s předchozími dvěma o něco nižší kyselinku, chutná po borůvkách, černém rybízu a voní po fialkách a černém čaji. Piemont nabízí ale i zajímavá bílá vína z odrůdy Cortese (Gavi DOCG) a sladké šumivé nízkoalkoholické Asti DOCG z odrůdy Moscato Bianco (o Asti). Gavi je lehké bílé víno s vysokou svěží kyselinkou a chutí po zelených jablkách a zralých citrusech.

Trentino-Alto Adige je známá německy mluvící oblast v Itálii, která mimo vína skýtá i lyžařské požitky. Mezi typické modré odrůdy patří Teroldego, Lagrein a Schiava, které stojí za to ochutnat. Z předchozích třech odrůd vypíchnu odrůdu Teroldego, která je vlajkovou lodí regionu (a též mou oblíbenou 🙂 ),  má nižší až střední taniny a chutná po zralých třešních a bylinkách. Vína z tohoto regionu nalezneme například pod označením Alto Adige DOC a Trentino DOC. Větší polovina vín, které tento region produkuje, jsou však vína bílá z mezinárodních odrůd – Pinot Bianco, Sauvignon Blanc, Chardonnay, Pinot Grigio a Traminer.

Cestou směrem na východ se přesuneme do jednoho z největších a zároveň asi nejméně přehledných italských regionů, regionu Veneto . Veneto zahrnuje mnoho dalších subregionů a nachází se v něm celkem 14 DOCG, 29 DOC a 10 IGP apelací. Region Veneto produkuje jedno z nejznámějších a poslední roky stále oblíbenější italské šumivé víno, Prosecco (více v článku zde). Dvě třetiny produkce Veneta tvoří vína bílá, zde nesmíme zapomenout na bílou odrůdu Garganega (Soave Superiore DOCG), která dává vínu chuť a vůni po hruškách, červených jablkách s lehkým nádechem heřmánku a bílého pepře, víno má svěží kyselinku. Mezi zajímavá červená vína regionu Veneto patří lehká vína s nižšími taniny, vyšší kyselinkou a chutí po zralých višních z apelace Bardolino DOC z odrůdy Corvina. Bardolino DOC leží na břehu jezera Garda. Na odrůdě Corvina jsou též založena vína apelace Valpolicella DOC, která v kupáži s dalšími odrůdami dává vzniknout lehkým červeným vínům s nižším taninem a vyšší kyselinkou s chutí po kyselých višních, ale i vínům intenzivním, plným, s vysokými taniny a s koncentrovanou chutí po sušených švestkách, zralých černých třešních a rozinkách, které se vyrábí z částečně sušených hroznů v apelaci Amarone della Valpolicella DOCG.

Vybrané regiony střední Itálie:  Červeným vínům zde vévodí odrůdy Sangiovese a Montepulciano. Sangiovese nalezneme zejména v Toskánsku. Na odrůdě Sangiovese jsou založena vína z apelací Chianti DOCG či Brunello di Montalcino DOCG. Vína ze Sangiovese jsou plnější, s vysokými taniny i kyselinkou, s chutí po červených blumách a červených třešních s bylinnými tóny. Když budete mít cestu kolem toskánského města San Gimignano, ochutnejte lehké bílé víno z místní odrůdy Vernaccia (Vernaccia di San Gimignano DOCG). Další zajímavou bílou odrůdou je Vermentino, která je pevně spojena s Toskánskem (Bolgheri DOC), ale najdeme ji i na Sardinii (Vermentino di Gallura DOCG). Vermentino dává vínu chuť po zralých citrusech, tropickém ovoci a rozmarýnu.

Dalším regionem je Emilia Romagna, rodný kraj Lambrusca, pro které jsou zde zřízeny rovnou tři apelace (Lambrusco Salamino di Santa Croce DOC, Lambrusco di Sorbara DOC, Lambrusco Grasparossa di Castelvetro DOC). Vína jsou to obvykle lehká až středně plná, jsou suchá a perlivá či šumivá, s chutí po zralých černých třešních, švestkách, černém rybízu a někdy s vůní květin, mají vyšší kyselinkou a nižší obsah alkoholu. Takže příjemné letní lehčí pití 🙂 

Ještě musím zmínit přímořský region Marche odkud pochází má oblíbená italská vína z odrůdy Verdicchio (Verdicchio di Matelica DOC či Verdicchio dei Castelli di Jesi DOC). Verdicchio má květinově citrusový charakter s lehkými tóny fenyklu a mandlí a osvěžující kyselinku.

Modrá odrůda Montepulciano z regionu Abruzzo dává červená vína s jemným taninem a chutí po zralých třešních a bylinkách (Montepulciano d’Abruzzo DOC). Bílou odrůdou, která se pěstuje napříč celou Itálií je Trebbiano (např. Trebbiano d’Abruzzo DOC). Vína z Trebbiana jsou jednoduchá, lehká a svěží. Ve Francii je tato odrůda známá pod názvem Ugni Blanc a mimo víno se z ní vyrábí brandy – Cognac i Armagnac. 

V severní a střední Itálii mají červená vína obvykle zemitý charakter, běžně se nechávají vyzrávat v dřevěných sudech různých velikostí a různého stáří. Na jihu Itálie se setkáme spíše s červenými víny se zdůrazněnými primárními ovocnými chutěmi, ale ani zde vyzrávání ve dřevěných sudech není výjimkou.

Vybrané regiony jižní Itálie:  Začneme regionem Campanie, rozprostírajícím se v okolí Neapole, kde se vyrábí výborná vína z modré odrůdy Aglianico (Taurasi DOCG). Aglianico dává vínům hlubokou barvu, plné tělo, vysokou kyselinku a taniny a intenzivní chuť po zralých černých třešních, švestkách a lékořici, velmi se mu zde daří na vulkanických půdách. Mou oblíbenou bílou odrůdou z tohoto regionu je Greco (Greco di Tufo DOCG), jež chutná po hruškách, broskvích a tropickém ovoci, voní lehce květinově a má plné tělo.

Pomalu se přesuneme úplně na jih, do pomyslného “podpatku italské boty” do regionu Puglie, kde je domovem modrá odrůda Primitivo (Primitivo di Manduria DOC). Vína z Primitiva chutnají po krásně zralých třešních, jahodovém džemu, povidlech a bylinkách. Primitivo  se pěstuje i jinde, v Californii je tato odrůda známá pod jménem Zinfandel a v Chorvatsku pod názvem Tribidrag nebo Crlenak Kaštelanski.

Italskou cestu zakončíme na Sicílii. Zajímavou modrou sicilskou odrůdou je Nerello Mascalese (Etna DOC). Tato odrůda dává delikátní vína, nízké barvy a taninů, s chutí zralých višní, proto mu říkají Pinot Noir jižní Itálie.

Na zdraví!

-dag-

Link na předchozí díl:  Průvodce vinařskými regiony Itálie (I.díl)

Ilustrační fotky z archivu autorky.

 

Wine Punk vs. Ryšák Divý

Z degustace naprosto bez tématu, která měla sloužit pouze milému předvánočnímu setkání nás, Holek ve víně, se nakonec stal duel Ondřej Kopička = Wine Punk vs. Richard Stávek = Ryšák Divý 🙂 To je tak, když Lucie zkrátka miluje malovinaře, autentisty a naturální vína a když já s Dášou vybereme jako oblast, kterou chceme přechutnávat, Čechy a Moravu 🙂

Aby to nebylo až tak bipolárně vyhraněné, sklenky jsme si zavínily mladým moravským vínem z Dobré vinice – Cuvée cinque giardini. Upřímně, kdybych si nepřečetla, že se jedná o mladé víno, nepoznala bych to. Víno bylo plné, podle mě pěkně nazrálé a velmi pitelné 🙂 Etiketa slibovala jemné perlení, to se ale nekonalo, nicméně nikomu nechybělo 😉

Následující vína jsem si rozdělily do třech „flightů“… přibližně by se daly nazvat bílý, oranžový a červený.

V bílém se o naši přízeň ucházelo víno Nejsme tu sami od WP, Akátové ryzlinky od Richarda Stávka a Neuburský výběrek  od téhož vinaře.

Nalily jsme si všechna tři vína a v ochutnávání šly od nejsvětlejší barvy, tedy od Nejsme tu sami. Jedná se o víno pro nás neznámého ročníku, dle různých indicií jsme došly na rok 2014 či 2015. Velmi výrazná vůně po citrusech a medu. Svěží kyselinka, která se ale nadmíru neprosazuje. Lehké, pitelné víno.

Následoval suchý Neuburský výběrek ročníku 2015. Krásně čajový, pro mne až čaj s citronem, jantarová barva. Pěkné pití.

Akátový ryzlink ročníku 2016, na který jsme se těšily všechny, nás potěšil, byť pro mne nebylo jednoduché se vyrovnat s neustálou změnou aroma – od pomela, přes kůži a stáj zpět k pomelu. V chuti svěží kyselinka, výrazné tříslo.

Další flight by se dal nazvat oranžový a všechna tři vína byla „punky“, byť ze dvou vinařství.
Prvním byl Mladý punk Tramín červený 2018 z Vinných sklepů Kutná Hora. Jedná se o oranžový petnut pod korunkovým uzávěrem, tedy víno, které je lépe otevírat v hluboké míse, abyste nepřišli o několik deci 😀 Výrazná grepová vůně i chuť, příjemné perlení. Víno je kalné, plné zdraví prospěšných látek 🙂 A k tomu svěží a chutné.

Ničibocu (= západ slunce) Ondry Kopičky (ročník asi tak 2016) holky opravdu moc potěšil, ale to si co Dáša s Lucií užívaly mne tentokrát rušilo – živočišnost.

Nebyla by to asi správná degustace, aby se nevyskytla nějaká vadná lahev. Tentokrát dostalo Černého Petra víno Jsme tu sami od Ondry Kopičky.

Poslední minifligt byla dvě červená vína – Pynot Pyčo 2016 od Wine Punku a Ryšákův Pinot Noir 2016.

      

Pynot Pyčo 2016 Ondry Kopičky v sobě skrýval vánoční překvapení  – vanilkové rohlíčky ve vůni, v chuti pěkné tříslo, kyselinku a pecky. Barva spíše nízká.

Pinot Noir 2016 Divého Ryšáka byl plný červeného kompotovaného ovoce, s poctivým tříslem a kyselinou.

A kdo byl vítězem našeho duelu? Potvrdilo se, že kolik lidí, tolik chutí a po degustaci jsme si každá nechala do sklenky nalít „to svoje“ víno a u každé vyhrál jiný vinař a jiné víno 🙂

Zkuste si do komentářů tipnout, která sklenka (či nožka 😀 ) je čí a co je v ní 🙂 😉

Krásné vánoce a mnoho dobrého vína v roce 2019!

Gaumardjos!!

-pav-

My a víno „dnes a zítra“

Blíží se nám datum předvánoční redakční rady a máme tu opět čas bilancování. Co se nám letos povedlo a nač se těšíme v roce příštím?
Naším největším zážitkem byla bezesporu poznávací cesta do kolébky vína Gruzie. Navštívily jsem také žernosecké vinařství Porta Bohemica, kde jsme pomáhaly při zelených pracích a při sklizni. Dále jsme pilně ochutnávaly (i když naše společné akce přišly oproti loňsku roku trochu zkrátka), četly a pídily se po nových objevech na vinařských festivalech.

Dášu v létě příjemně osvěžily slovenské petnaty  Don Zsolt z vinařství Strekov 1075 a Vulcanica z Pivnice Čajkov. Nenechala si ujít festival Praha pije víno a ani četbu nezanedbávala – zdolala „Billionaire’s Vinegar“ od Benjamina Wallace, průvodce šampaňským „But first, Champagne“ od Davide White a „Vino business“ od Isabelle Saporta.

Pavlínu tradičně zaměstnávala především práce ve vinařství, se kterým se také zúčastnila několika akcí. Nicméně si letos může připsat hned dvě svá „poprvé“: knihu v angličtině „The Battle for Wine and Love“ od Alice Feiring a cestu letadlem (do Gruzie). Obojí zvládla bravurně 😊.

Já jsem letos kromě autentického festivalu v Boleradicích zvládla i vídeňský Orange Wine Festival. Potěšila nová kniha od Alice Feiring „The dirty guide to wine“, dlouho očekávaná „Amber revolution“ Simona G. Woolfa a první vydání magazínu o přírodních vínech „Pipette“. Čerstvě mi leží na stolku publikace „Pražské vinice“ Radany a Pavla Vítkových, na kterou se chystám během Vánoc.

A nač se těšíme v roce 2019?

Dáša: Předsevzetí žádná nemám. Těším se na zajímavé vinné zážitky, které příští rok přinese a všem příznivcům přeji do nového roku pod stromeček hromadu štěstí a zdraví!

Pavlína: Těším se a jsem zvědavá na naše první vína z hliněných amfor, které jsme zakopali v našem vinařství. A samozřejmě si budeme hýčkat i ostatní vína, která jsou letos přes (nebo snad díky? 🙂 ) nízkou výnosnost velmi plná. Také se těším na další výjezdní zasedání s Víno pro holky a snad mě potká i nějaký zajímavý vinařský festival, ať již doma či v zahraničí. Všem našim čtenářkám a čtenářům přeji dobré víno ve sklence a ať se rádi vrací na naše stránky za zajímavými články. Což je i moje přání našemu blogu – ať se nám daří psát zajímavě, dostatečně odborně a ať nám přibývá čtenářů.

Lucka: Letošek byl pro mě díky změně práce a stěhování trochu hektický a tak bych měla ráda příští rok na víno více času. V květnu se chystám opět k Neziderskému jezeru kde bych chtěla navštívit svého oblíbeného vinaře Clause Preisingera. Těší mě, že nám letos přibylo čtenářů a sledovatelů a přeji si, aby nám v příštím roce tento trend vydržel. Všem našim příznivcům pak přeji, aby je příští rok potkalo hodně dobrého (nejen vína) a abychom je i nadále „bavily“. Na zdraví a na nadcházející rok 2019!

-luc-

Průvodce vinařskými regiony: Itálie

V několika dílech malého průvodce vinařskými regiony se podíváme do tradičních vinařských oblastí Evropy. Dnes to bude Itálie, což je region bohatý na původní odrůdy, které v jiných zemích nalezneme jen zřídka. V Itálii je přes 400 samostatných apelací a nejen proto se Itálie dlouhodobě umisťuje na předních příčkách evropské produkce a exportu vína. Dle statistických údajů za rok 2017 z italské Wine Central je Itálie v produkci vína třetí, za Španělskem a Francií a taktéž nechybí ani v první trojce v exportu vín, kde je druhá za Španělskem a o velký kus před třetí Francií. Itálie vyprodukuje ročně přes 43 milionů hektolitrů vína, pro porovnání Česká republika vyprodukuje pouze 650 tisích hektolitrů vína. Společným pojítkem italských tichých vín je to, že jsou suchá a svěží, víno se zbytkovým cukrem je buď šumivé nebo víno dezertní.

Co nám prozradí etiketa? Toto už naťukla Pavlína v jednom ze svých článkůV EU pravidla říkají, které údaje na etiketě jsou povinné. Z italské etikety se navíc dozvíme do jaké ze tří kvalitativních úrovní víno patří – Vino, IGP nebo DOC/DOCG. Čím vyšší kvalitativní úroveň, tím vše podléhá přísnějším podmínkám, jak pěstování révy tak výroba vína. Mezi přísnější podmínky patří například nižší výtěžnost hroznů, omezení pouze na vybrané a schválené odrůdy a tato omezení zvyšují cenu výsledného vína. Hrozny pro vína pod označením DOC a DOCG musí být 100 % sklizeny v uvedené oblasti a hrozny pro vína s označením IGT/IGP musí z uvedené oblasti pocházet minimálně z 85 %

Na italských vinných etiketách se často setkáváme i s následujícím označením:

  • Classico, toto označení nás informuje o tom, že víno bylo vyrobeno z hroznů pocházejících z původních historických center těchto DOC či DOCG regionů. Z regionů např. Chianti Classico
  • Superiore nám říká, že víno obsahuje vyšší objemové % alkoholu než jeho standardní verze bez tohoto označení. Rozdíl činí 0,5 – 1 %.
  • Riserva informuje, že toto DOC či DOCG víno určitou dobu vyzrávalo, obvykle 2 roky a déle než bylo uvedeno na trh, dle specifických podmínek jednotlivých DOC a DOCG.

V druhém díle se spolu projdeme Itálií nejprve od západu na východ a dále budeme pokračovat směrem na jih.

Na zdraví!

-dag-

Pozn.: O klasifikaci VOC vín píše Lucka zde.