Gruzie – Marani Milorauli

A jsme tu s dalším článkem o naší cestě po gruzínských vinařstvích. Přeskočila jsem čistě turistické dny a podíváme se konečně do Kachetie, do „hlavního“ města této oblasti Telavi (prosím neplést s Tel Avivem 😀 😉 ).

Do Telavi jsme dorazili ve středu 31. října v podvečerních hodinách. Ubytování a první ochutnávku skvělých vín jsme měli v Marani Milorauli, jehož majitelem je Sandro Milorava.

První naše kroky mířili přímo do marani. Jak jsem již zmiňovala v předchozích dílech, výroba vín v kvevri je sice tradiční, ale každý vinař si tyto tradiční postupy více či méně upravuje k obrazu svému. A stejně tak Sandro.

Sandro svoje vína po fermentaci (kdy je míchá každé dvě hodiny) uzavře skleněnou deskou, kterou jílem přilepí ke kvevri, následně celý poklop zasype pískem a ještě zatíží. Pohled do jeho marani je tedy poněkud netradiční, kvevri totiž nejsou vidět, zato je tam mnoho barelů s vodou 🙂

V kvevri nechává víno po dobu  přibližně čtyř měsíců, následně ho přetáhne do nerezových tanků a ty nechá venku na mrazu, aby se víno mrazem přirozeně stabilizovalo.

Ochutnali jsme Rkatsiteli 2017 – příjemné víno s jemnými taniny a tónem sušeného ovoce. Dalším vzorkem bylo Mtsvane 2017 a následně Saperavi 2017 – červené víno střední barvy s chutí po černém lesním ovoci, s výraznými taniny i kyselinou. Plné, ovocné, s potenciálem zrání. Zvláštností byl Syrah ročníku 2017 a hlavně růžové víno Montepulciano Rose. Tato odrůda je domovem ve střední Itálii, nicméne i v Kachetii z ní vzniklo krásné víno. Vysoká barva, plné, ovocné. Pokud se nemýlím, toto víno nebylo vyráběno v kvevri 🙂

 

Po prohlídce marani a ochutnávce jsme se přemístili do naší jídelničky, hodovali, popíjeli a povídali. Byl to dokonce večer, kdy jsem zažili ony slavné přípitky. Každý povstal a připil … na radost ze setkání, na mír, na vlast, na přátelství mezi národy, na skvělá vína, na přátele…Druhý den jsme si ještě mohli prohlédnout přidruženou výrobu k vinařství a to sice palírnu čači – vínovice. Odborný výklad nám podal Sandrův tatínek. Ten mimochodem dbal i na to, abychom každý den, kdy jsme zde byli ubytovaní, začali sklenkou domácí čači 🙂   Čača se pálí z matolin, neboli hroznových slupek, které zůstanou v kvevri. Následně lze do čači přidat různé bylinky, větvičky a tím ji ochutit.

Gaumardjos!

-pav-


předchozí díly o Gruzii:

Otisky v duši
Kolébka vinařství
Baia Abuladze wine cellar
Wine Artisans Chateau

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ukažte nám svoji lidskou tvář :) *