Gruzie – Babaneuris Marani

Po návštěvě v Lekso’s Marani nás čekala ještě večerní návštěva vinařství Babaneuris Marani. Toto vinařství se nachází necelých 30 km severně od Telavi v přírodní rezervaci  Babaneuri.

K vinařství jsme přijížděli již za tmy a překvapilo nás, že nás vítá moderní, poměrně velký, krásně osvětlený hotel.

V jeho útrobách na nás čekaly nejen kvevri nádoby se skvělým vínem, ale i moderní kuchyně, ve které jsme měli možnost absolvovat „Chinkali Master Class“ 🙂

Chinkali jsou taštičky z nudlového těsta plněné vším možným, ale vždy na slano – houby, maso, zelenina, tvaroh (ale bez cukru!!). Na naši lekci jsme měli již připravené těsto (jehož výroba je poněkud časově náročnější a vyžaduje buď techniku nebo sílu 🙂 )  a masovou směs dělal kuchař před našima očima. Naším úkolem bylo lehce rozválet přidělený kus těsta, pomocí skleničky si udělat kolečka, ta opět rozválet a následně je naplnit masovou směsí a řádně uvázat chinkali. Ty se potom vařily několik minut v osolené vodě.

Když vám naservírují v Gruzii chinkali, nečekejte příbor. Chinkali se zkrátka jí rukama a … je žádoucí dokonce srkání 😀 Při vaření chinkali se vevnitř uvolní šťáva, kterou je třeba při prvním nakousnutí chinkali vycucnout, aby ani kapička nevytekla na talíř. Mistr chinkali se totiž pozná podle toho, že na talíři nemá ani kapku 🙂 Jediné, co na talíři po snědení chinkali zůstává jsou „štopky“, aby bylo vidět, kolik kdo snědl 🙂 … a taky proč jíst samotné těsto? 😉

Další dobrotou, kterou jsme si vyzkoušeli vyrobit, byla čurčchela. Jedná se o ořechy, povětšinou vlašské, které jsou navlečeny na niti, obaleny v zahuštěné hroznové šťávě a následně usušeny. Je to typická gruzinská sladkost, ale kupodivu zdaleka není tak sladká, jak byste čekali. Salome nás (mne určitě) překvapila konstatováním, že v Gruzii v podstatě nejsou sladká jídla a sladkosti. Vše co je opravdu hodně sladké pochází z Turecka, ale Gruzínci si na sladké nepotrpí. A když, tak je to ovoce, nebo něco z ovoce. Ale nezapomeňme, že jsme ve vinařství… samotné marani je schované za skleněnými stěnami a můžete do něj nahlížet přímo z hotelové restaurace. Největší kvevri mají objem 1700 l až 3000 l a celkový objem kvevri je 30 tisíc litrů.Po příjezdu jsme byli přivítáni Rkatsiteli ročníku 2016  – víno vysoké zlaté barvy se zralými taniny. Během „oficiální“ ochutnávky v marani jsme potom ochutnali krásně aromatické Kisi 2015, Mtsvane ročníků 2016 a 2013 (pro mne překvapivě se věk vína v chuti nijak zvlášť neprojevil. I u ročníku 2013 byly poměrně vysoké taniny) a na závěr Saperavi ročníků 2016 a 2017. Pokud mě paměť neklame, tak zde v Babaneuri jsme chutnali nejstarší kvevri vína na naší cestě.Celá návštěva vinařství se nesla v příjemné uvolněné atmosféře, skvělé jídlo, pití, hovory o víně a kvevri.Gaumardjos!!

-pav-

P.S. recept na čurčchelu pro zájemce: Dva litry hroznové šťávy se svaří na polovinu objemu. Do zbývajícího litru šťávy se přidá 250 g hladké mouky a vaří se na mírném ohni za stálého míchání cca 20 minut, až vznikne hustá hmota. Vlašské ořechy se navléknou na nit, pomalu ponoří do hmoty a pomalu vyndají. Zavěsí se na suchém, vzdušném, čistém místě a nechají schnout na vzduchu přibližně deset dní.


Předchozí články o výletu do Gruzie:

Otisky v duši
Kolébka vinařství
Baia Abuladze wine cellar
Wine Artisans Chateau
Marani Milorauli
Lekso’s Marani

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Ukažte nám svoji lidskou tvář :) *